Účinnost antivirotik 1. část

Každoroční epidemie respiračních viróz má velký dopad na ekonomiku a zdraví populace. Kromě symptomatické léčby, která je indikována v drtivé většině případů, jsou lékařům k dispozici i  antivirotika , tedy terapeutické nástroje kauzální. Léčba antivirotiky má ale svá pravidla a těm je třeba dostát, aby mohla být léčba účinná.

Americká vládní organizace pro kontrolu a prevenci chorob (CDC – Centers for Disease Control and Prevention) vydává závazná doporučení k léčbě a prevenci infekčních chorob. Počátkem loňských prázdnin bylo uvolněno aktualizované doporučení, které se týká sezonní chřipky. Doporučení se velmi detailně zabývá kromě očkování také antivirotickou léčbou a rozebírá rezistence a účinnost s přihlédnutím k nejnovějším poznatkům z odborné literatury.

Rezistence na antivirotika
V první řadě je nutno poznamenat, že ze čtyř existujících antivirotik (adamantanů amantadinu a rimantadinu a inhibitorů neuraminidázy oseltamiviru a zanamiviru) jsou v USA schválena jen ta, která náleží do skupiny inhibitorů neuraminidázy (oseltamivir a zanamivir). Důvod je nasnadě – adamantany jsou používány již dlouho (od roku 1994) a rezistence na ně od té doby narostla do takové míry, že je jejich použití klinicky neopodstatněné. V sezoně 2005/6 zaznamenala CDC z 209 vzorků virů chřipky typu A (H3N2) od pacientů z 26 zemí světa rezistenci na adamantany v 93 %. I při pokusech in vitro dochází ke vzniku rezistence na tato „stará“ antivirotika již po minimálním počtu pasážování virových kultur.

Naopak rezistence proti inhibitorům neuraminidázy (dlužno poznamenat, že v České republice je k použití schválen pouze oseltamivir) je stále jen nominální. Podle údajů CDC za sezonu 2006/7 se u chřipky typu A vyskytuje méně než 1 % rezistentních kmenů. U rezistentních kmenů je navíc pozorována snížená infekčnost a schopnost replikace . V pokusech in vitro je potřeba mnohonásobného pasážování kultur k získání rezistence.

(jin)

Zdroj: CDC Morbidity and Mortality Weekly Report, July 13, 2007 / 56(RR06);1-54