Určení struktury hemaglutininu chřipkového viru typu B usnadní předvídání další pandemie

Ve zprávě, kterou zveřejnila americká Národní akademie věd v časopise Proceedings of the National Academy (PNAS), byla popsána struktura hemaglutininu chřipkového viru typu B a byla srovnána s hemaglutininem chřipkového viru typu A. Toto srovnání může být klíčové pro naše porozumění změnám, k nimž by muselo dojít, než se virus ptačí chřipky změní na formu, která může stát za vznikem nové celosvětové pandemie .

Chřipkové viry typu A a C napadají kromě člověka i ptactvo, chřipkové viry typu B ale napadají pouze člověka. Původcem všech celosvětových pandemií byly vždy chřipkové viry typu A. Rezervoárem kmenů typu A je divoké vodní ptactvo, příležitostně se ale virus může rozšířit a dát vzniknout epidemiím drůbeže nebo lidským pandemiím.

Nejznámější z nich, španělská chřipka způsobená sérotypem H1N1, která řádila v letech 1918–1919, měla na svém kontě více obětí než první světová válka, která jí těsně předcházela. Podle různých pramenů španělské chřipce podlehlo 20–40 milionů lidí. Asijská chřipka se sérotypem H2N2 v letech 1957–1958 zabila 1,5 milionu lidí a hongkongská chřipka H3N2 z let 1968–1969 zaujímá s milionem obětí, které si vybrala, třetí místo. Každá z těchto atak byla provázena změnou antigenní výbavy viru.

Chřipkový virus typu B napadá téměř výhradně lidský organismus. Jediným živočichem, který může být virem ještě infikován, je tuleň. Frekvence, se kterou virus typu B mutuje, je dvakrát až třikrát nižší než u typu A a antigenní diverzita je také významně menší, protože u typu B existuje pouze jeden sérotyp. Díky malé diverzitě se proti typu B již v dětství snáze vyvine imunita, která po určitou dobu přetrvává. Přestože se mutace objevují a imunita nepřetrvává po celý život, nedovoluje malá četnost antigenních změn chřipkovému viru B způsobit celosvětové pandemie. Influenza typu C se objevuje s nejnižší incidencí, kromě člověka postihuje také prase a působí mírné infekce v dětství.

Vědci nyní identifikovali oblast hemaglutininu, která je zodpovědná za to, jak se různé typy hemaglutininů vážou na lidské buňky a jak do nich pronikají. Hemaglutinin je povrchovým proteinem. Když najde adekvátní receptor, naváže se na něj. Hemaglutinin B má afinitu pouze k lidským buňkám, na rozdíl od hemaglutininu A, který se váže na receptory v membráně lidských i ptačích buněk. Porozumění rozdílům mezi těmito dvěma typy hemaglutininu je pro pochopení toho, jak nás pandemie ptačí chřipky ohrožuje, klíčové.

Hemaglutinin virů typu A se totiž na ptačí buňky váže snadno, na ty lidské zatím obtížněji. Co by musela ptačí chřipka udělat, aby zmutovala a začala zabíjet lidi? Právě to je dalším úkolem, který před vědci z houstonské univerzity stojí. Porozumění tomuto mechanismu může být cennou zbraní v boji s hrozící pandemií.

(hak)

Zdroj: Baylor College of Medicine