Antivirotika
Syntetická antivirotika s prověřenou účinností vůči chřipkovým virům lze v období očekávané pandemie použít i jako základní prostředek prevence. Jde především o novou generaci léků ze skupiny inhibitorů neuraminidázy.

Očkování
Očkování inaktivovanými komerčně dostupnými vakcínami ještě v předchřipkovém období je jedním z nejdůležitějších preventivních protiepidemických opatření proti této infekci. Vakcinace v rizikových skupinách může výrazně snížit negativní dopad případné chřipkové epidemie nebo pandemie nejen na tuto skupinu, nýbrž na populaci jako celek.

Ideální očkovací látka proti chřipce by měla komplexně stimulovat imunitní systém:

1. vytvářet slizniční protilátkovou odpověď prostřednictvím IgA
2. vytvářet celkovou protilátkovou imunitní odpověď ve třídě IgM a IgG
3. aktivovat T-buněčnou složku imunity

V současnosti existují 3 základní typy vakcín:

1. Inaktivovaná celovirionová trivalentní vakcína
   Obsahuje celý inaktivovaný virus . Lipidické vrstvy obalu jsou zodpovědné za vysokou reaktogenitu vakcíny . Protože však očkovací látka obsahuje nukleoprotein, je její imunogenita vcelku dobrá.

2. Inaktivovaná, štěpená (split) trivalentní vakcína
   Je vyrobena z inaktivovaných virových částic, které jsou rozštípány a poté frakcionovány, přičemž reaktogenní lipidy virového obalu jsou u tohoto typu odstraněny. Vakcína je dostatečně imunogenní díky obsahu vnitřních antigenů při zachované velmi nízké reaktogenitě. Pro svoje vlastnosti je doporučována především starším osobám.

3. Inaktivovaná subjednotková trivalentní vakcína
   Obsahuje pouze zevní antigeny hemaglutinin a neuraminidázu, které jsou odděleny od jádra viru, a tím i vnitřních antigenů i obalu původce. Tak je samozřejmě dosaženo nízké reaktogenity, protože tato očkovací látka neobsahuje lipidické vrstvy. Po vakcinaci je však zjišťována současně nižší imunogenita, protože vakcína neobsahuje ani matrix (M1 protein), ani vnitřní nukleoproteinové antigeny.

Na českém trhu je dostupných více typů očkovacích látek proti chřipce, a to štěpených i subjednotkových.

Účinnost
Je jisté, že ve zdravé pracující populaci má očkování proti chřipce velmi výrazný účinek. Snižuje nemocnost na chřipku nebo jí podobné onemocnění (díky nespecifickému imunogennímu podnětu) v průběhu epidemie asi pětkrát. Toto snížení nemocnosti má samozřejmě i podstatný ekonomický efekt.

Sedm dní po vakcinaci má přibližně 59 % osob protektivní titry protilátek. U většiny zdravých dospělých se protilátky vytvářejí za 2 týdny po vakcinaci a vrcholu dosahují mezi 4. a 6. týdnem. Protilátky proti antigenům chřipkové vakcíny klesají v průběhu času a za 6 měsíců jsou poloviční oproti hodnotě měřené obvykle za tři týdny po vakcinaci. Detekovatelná imunitní odpověď proti specifickému virovému druhu po přirozené infekci nebo imunizaci může trvat od 3 do 6 let, někdy i déle.

Cílové skupiny pro očkování
Vakcinace je i v České republice orientována na osoby patřící do rizikových skupin, a ty jsou uvedeny ve Vyhlášce MZd č. 439 "Očkování proti infekčním nemocem": "Očkování proti chřipce se provede každý rok u fyzických osob umístěných v léčebnách pro dlouhodobě nemocné, domovech důchodců a domovech-penzionech pro důchodce. Očkování se provede též u fyzických osob umístěných v ústavech sociální péče, pokud tyto osoby trpí chronickými nespecifickými onemocněními dýchacích cest, srdce, cév a ledvin nebo diabetem."

Pro uvedené osoby je očkování bezplatné a vakcína je distribuována lékařům na jejich vyžádání prostřednictvím OHS, popř. KHS. Kromě vyjmenovaných skupin se očkování doporučuje každoročně pro další skupiny osob, které nejsou uvedeny výše. Očkování je pro ně hrazeno státem na základě vyhlášeného mimořádného očkování. Patří mezi ně například nemocné a staré osoby s vysokým rizikem komplikací a úmrtí při onemocnění chřipkou. Dále je očkování doporučováno, ale není státem hrazeno pro osoby, které mohou lehce přenést chřipku do rizikových skupin a pro osoby, které jsou důležité pro chod státu (policie, vojsko, soudy, školy).

Aplikace
Ukazují se nové perspektivy v aplikaci vakcín. Zatím se však vakcíny aplikují zásadně do deltového svalu u dospělých a do stehenního svalu u dětí. Je všeobecně známo, že nejvyšší denzita antigen prezentujících buněk je v kůži a že aplikace do svalu tento systém obchází. Již v minulosti byla intradermální aplikace považována za velice účinnou, nicméně nikdy nedoznala podstatnějšího rozšíření.

Nový systém intradermální aplikace pomocí jednorázového zařízení umožňuje přiložit jehlu kolmo ke kůži a prostřednictvím speciálního nástavce proniknout jen intradermálně. Po správné aplikaci se vytvoří klasický pupenec. Tento způsob umožňuje v případě chřipkových vakcín aplikovat podstatně menší množství vakcíny i antigenu při stejné imunitní odpovědi.

Klinické studie prokázaly, že mezi mladými nebo staršími zdravými dospělými druhá dávka chřipkové vakcíny aplikovaná za měsíc po první dávce nezvyšuje signifikantně protektivní titr protilátek. Booster dávka je tedy při očkování proti chřipce zbytečná. Současné schéma očkování proti chřipce pro dospělé je proto pouze jedna intramuskulární injekce.

Výjimkou z jednodávkového schématu by měly být děti do 36 měsíců, které nikdy předtím nebyly proti chřipce vakcinovány, nebo imunokompromitovaní pacienti, u nichž je samozřejmě booster dávka doporučována.